26. Knappenman 30. 8. 2014, Dreiweiberner See, Lohsa

Myslím, že to byla celé veliká klika. Prostě všechno vyšlo naprosto ideálně. Během závodu mě nepotkala žádná vážnější krize, všechno šlo vysoce nad nejodvážnější plán. A dosáhl jsem určitě svého maxima, rezervy jsem opravdu neměl. Na kole a běhu určitě ne, na plavání jsem možná mohl tak 20–30 s ušetřit ignorováním křeče v levém lýtku, ale otázkou je, zda bych za to nezaplatil později.
Jsem naprosto spokojen.

swim

Poprvé jsem se na plavání docela těšil. Odstartoval jsem s pársekundovým odstupem, abych se vyhnul úvodní bitce a vyrazil celkem rozvážně. Poprvé jsem začátek plavání nijak zvlášť nepřepálil. Plavalo se mi fajn, bavilo mě to, pravé rameno jsem necítil, sil jsem měl dost. V prostřední třetině byly trochu vlnky a dvakrát jsem se blbě napil, ale nic hrozného.
Na druhé obrátce mě chytla mírná křeč do levého lýtka a tak jsem na chvilku zvolnil a počkal, až povolí. Zbytek plavání byl OK.

T1

Výlez z vody byl kritický. Levé lýtko mě dost bolelo a stále mě do něj chytaly křeče, takže do depa jsem se spíš dopotácel, než doběhl. Navíc cesta od vody byla do kopce a hodně dlouhá, takže jsem si to protrpěl dost.
Samotné depo bylo v pohodě, vše bez stresu, nikde žádný problém. Měl jsem luxusní místo úplně na konci depa, přímo u výjezdu z něj, takže super.

bike

Začal jsem dle plánu rozvážněji a po prvních deseti minutách (v extra vysokých tepech po plavání) jsem se snažil tepy nechat spadnout do rozumných mezí.
Ve druhém kole jsem trochu přidal a třetí jel klasicky na max, „na poblití“. Možná jsem ve druhém kole přidal zbytečně brzo a příliš moc, ale potřeboval/chtěl jsem předjet velkou skupinu a jinak to nešlo. Celkově byla cyklistika v pohodě, kromě pár minikriziček proti větru při odjezdu od Scheibesee. Měl jsem v plánu na kole trochu pošetřit, nepředjíždět bezhlavě a občas se povozit v háku (10–15 m), ale nebylo za kým, takže jsem minimálně 85 km jel sólo.
S cyklistikou jsem spokojen, myslím, ževjsem ji zajel takticky docela správně a určitě jsem sevneflákal.

T2

Depo bylo v pohodě a docela rychlé. Akorát výběh na trať byl neskutečně dlouhý, ještě delší, než při plavání.

run

Na začátku běhu jsem měl po snové cyklistice čas 3:08 a tak jsem si říkal, že kdybych měl kliku, mohlo by to být pod 5 hod.
Navíc se mi běželo vyloženě dobře, naprosto nesrovnatelně s Czechmanem a Hamrmanem. Tam jsem se z depa spíš vypotácel na pokraji sil, tady jsem hezky vyběhl tempem 4:30 na km. Seběhl jsem nějakého milého mladšího Němce a běžel svním tempem zhruba 4:50 min/km a čekal, co to udělá. Krize naštěstí nepřicházela a tempo bylo strojově přesné, kolega mi byl motivací. Občas se mi vzdálil, ale nikdy nevnadlouho. Já běžel stále 4:50. V půlce jsem si dal gel (fuj) a ztratil pár sekund navobčerstvovačce, protože neměli nic nalitého! Kolega mivmezitím utekl, ale tovjsem nehodlal dopustit, zrychlil jsem, a seběhl ho zpátky. Už se mi neběželo takvpohodlně a tepy začaly stoupat ze 156 na 160–162, těsně pod ANP. Mezi 12. a 16. km si kolega vybral velkou krizi a vyloženě mi visel očima zavtrenky.
Takže jsem snad byl i já užitečný jemu. Navíc mě to motivovalo k vyššímu výkonu a zrychloval jsem a zrychloval. Tepy už byly vysoko nad ANP, ale usoudil jsem, že to těch pár km vydržím; navíc jsem při tomhle úsilí méně cítil levý kotník, který se na 14. km ozval a dost mě trápil.
Rychlý výpočet na 15. km mi navíc řekl, že je reálné dostat se pod 4:50 hod. A vyšlo to. Konec jsem „letěl“ tempem 4:20/km na 168+ tepech a dal to za 4:47 hod. SUPER!