29. Knappenman 26. 8. 2017, Dreiweiberner See, Lohsa

Jsem moc spokojen. Osobáček se počítá, umístění výborné. A hlavně jsem rád, že jsem zvítězil sám nad sebou, protože průběh opravdu nenaznačoval nic pozitivného.
Aspoň mám spoustu námětů na zlepšení do dalších závodů.

swim

Prvních 15 min se mi plavalo výborně, ale pak se to začalo zhoršovat a úplně se vytratil dobrý pocit ze skluzu a do konce prvního opkruhu jsem se proptrápil. Posledních 100–200 m a přeběh po pláži bylo nekonečných. Začátek druhého okruhu zase celkem OK, ale ne tak, jako v prvním a určitě ne 15 min.
Posledních 300-400 m vůbec neubíhalo a přišlo mi, že ať dělám co dělám, stojím na místě. Mimochodem, plavání bylo o dost delší; o víc, než ukazuje Garmin.

T1

Hrozně dlouhý přeběh do depa, navíc s výběhem do kopce. Ale kupodivu mi ani moc nevadil – byl jsem rád, že už mám plavání za sebou.
Depo jakž-takž dobré.

bike

První okruh mi to jelo úplně výborně a na jeho konci jsem byl proto velmi nemile překvapen nízkou průměrnou rychlostí. V druhém okruhu jsem za to proto vzal a i s toaletní pauzou jsem průměr o více než kilometr zvednul.
Ve třetím okruhu mě začala tak strašně bolet záda, že jsem musel občas mimo hrazdu abych je protáhl, ale průměr stále ok.
Čtvrtý okruh zhruba jako třetí, jen z hrazdy jsem chodil častěji. V pátém okruhu přišla totální krize - v hrazdě jsem prakticky nebyl schopen šlapat a reálně hrozilo nedokončení závodu. Až do této chvíle jsem jel na trati úplně sám a ostatní závodníky potkával tak maximálně v protisměru, s rozestupy mnoha minut.
Naštěstí kus před koncem 5. okruhu mě předjela skupina „půlkařů“ a mě se podařilo jí zachytit. V ten okamžik už jsem jel jen mimo hrazdu.
V posledním kole asi v polovině se skupina začala rozpadat, tak jsem se naposledy zmáčknul, šel do hrazdy, a na poslední chvíli dosprintoval vzdalující se vláček. Na další dělení cca 5–6 km před konce jsem už neměl sil reagovat a tak jsem ho dojel se zbylou dvojicí a snažil se jim v protivětru aspoň trochu střídat.
Celkově bylo kolo mnohem náročnější, než jsem čekal.

T2

Měl jsem toho po kole dost a na přezouvání ponožek a obouvání bot jsem si prostě musel sednout. Celkově jsem byl docela zpomalený a nějaky čas jsem tak trochu zbytečně nakoupil. Naštěstí ho objektivě nebylo moc.

run

První kilometr jsem zkusil dle plánu lehce pod 4:30 min a trochu ho přepálil, což v kopcovitém začátku okruhu nebylo zrovna chytré. Druhý kilometr už byl přes 4:30 a i tak jsem myslel, že právě přišla moje poslední hodinka. Musel jsem ubrat, začal se trápit a pochopil, že to bude dlouhý běh.
Po dalších 5 km jsem trochu ožil a aspoň maličko to začalo ubíhat. Bohužel ne nadlouho, protože se objevili trávicí obtíže avneustálá neodbytná potřeba močení. Takže jsem v každém ze 4 kol alespoň jednou zastavoval na WC. Kolem 17.–18. km jsem pochopil, co ostatní mínili tím, že si při dlouhém triatlonu „oddělali“ lýtka málo zatlumenými botami. Přesně to nastalo, zjevně jako trest za nízkou rychlost a mizernou techniku.
Kolem 30. km přišla klasicky veliká krize, tekže mezi 27.–33.km jsem se spíš vlekl, než běžel. Pak se to trochu zlepšilo a zase trať začala ubíhat. Na poslední 2 km mi totálně došla síla v nohách a předváděný pochyb neměl s během pranic společného, dokonce ani v cílové rovince jsem nebyl schopen zrychlit.
Byl to první běh, kdy se mi běželo špatně hned od začátku, ale o tovíc si cením výsledného času, který vlastně vůbec není špatný.