Byla to moc zajímavá zkušenost a jsem rád, že jsem jel. Opravdu velmi náročný závod, který mě hodně překvapil obrovskou intenzitou hned na začátku.
Myslím, že jsem ho zvládl se ctí a každopádně vím i s odstupem času, že jsem se nikde neflákal a dal do toho prakticky vše.
S výsledkem i průběhem jsem spokojen a z taktických chyb si beru ponaučení pro příště.
bike
Začátek byl opravdu hodně svižný a první 2 km byly čirým sprintem. Tím se pole rozdrobilo na menší skupinky a trošku se zvolnilo.
Do stoupání na Komáří Vížku jsem jel za Petrem opravdu hodně svižně, ale asi 100 m před vrcholem jsem tempo neuvisel a vystoupil si. Doufal jsem, že dolétnu do stejné skupiny jako Petr, jen o pár sekund později. Bohužel skupina zrychlila a já špatně vyhodnotil situaci a skoro 10 km se je snažil sjet. Marně; a navíc jsem se z toho dalších 20 km horko-těžko vzpamatovával.
Stoupání přes Mikulov do Nového Města jsem začal ve skupině, která mě dojela těsně pod kopcem. Ta ovšem v kopci dost prořídla a na Fláje jsme přijeli asi v 8 lidech. Po další selekci cestou nad Klíny jsem zůstal sám a jen tak-tak si docvaknul dva jezdce z krátké trasy a s nimi přežil sjezd i placku do Loučné.
Na začátku stoupání na Dlouhou Louku mě sjel zbytek původní skupiny ze stoupání na Mikulov z níž po rychlé selekci zbylo asi 5 kousků včetně mě a společně jsme absolvovali jak stoupání, tak celý úsek přes Fláje, Klíny, Litvínov a Loučnou.
Kopce jsem pomáhal tahat já, roviny jsem se snažil si aspoň trochu orazit.
Až těsně před Lomem nás doletěla silná 15členná skupina letící po rovině pětačtyřicítkou a ta nás dovezla až na občerstvovačku.
Na té bohužel tahouni odpadli a hned následujcící krátké stoupání dokončilo selekci a očesalo skupinu na polovinu. A v tomto složení jsme více-méně dojeli až do cíle.
Já jsem z posledních sil tahal v kopcích (poslední jsem odtáhl komplet sólo) a na rovinách se modlil, abych to uvisel. Kromě jednoho-dvou kolegů se zbytek na střídání moc netvářil a tak mi nezbylo než trochu potáhnout i na rovinách.
Posledních 5 km bylo neuvěřitelně těžkých a počítal jsem každý metr. Zhruba půl kilometru před cílem, jak se ostatně dalo očekávat, většina zázračně ožila a začala si připravovat pozici na spurt. Už jsem na něj neměl moc sil a už vůbec se mi nechtělo riskovat, ale aspoň pár kousků jsem za zády udržel.
Krušnoton 12. 8. 2017, Teplice
Byla to moc zajímavá zkušenost a jsem rád, že jsem jel. Opravdu velmi náročný závod, který mě hodně překvapil obrovskou intenzitou hned na začátku. Myslím, že jsem ho zvládl se ctí a každopádně vím i s odstupem času, že jsem se nikde neflákal a dal do toho prakticky vše.
S výsledkem i průběhem jsem spokojen a z taktických chyb si beru ponaučení pro příště.
Do stoupání na Komáří Vížku jsem jel za Petrem opravdu hodně svižně, ale asi 100 m před vrcholem jsem tempo neuvisel a vystoupil si. Doufal jsem, že dolétnu do stejné skupiny jako Petr, jen o pár sekund později. Bohužel skupina zrychlila a já špatně vyhodnotil situaci a skoro 10 km se je snažil sjet. Marně; a navíc jsem se z toho dalších 20 km horko-těžko vzpamatovával.
Stoupání přes Mikulov do Nového Města jsem začal ve skupině, která mě dojela těsně pod kopcem. Ta ovšem v kopci dost prořídla a na Fláje jsme přijeli asi v 8 lidech. Po další selekci cestou nad Klíny jsem zůstal sám a jen tak-tak si docvaknul dva jezdce z krátké trasy a s nimi přežil sjezd i placku do Loučné. Na začátku stoupání na Dlouhou Louku mě sjel zbytek původní skupiny ze stoupání na Mikulov z níž po rychlé selekci zbylo asi 5 kousků včetně mě a společně jsme absolvovali jak stoupání, tak celý úsek přes Fláje, Klíny, Litvínov a Loučnou. Kopce jsem pomáhal tahat já, roviny jsem se snažil si aspoň trochu orazit. Až těsně před Lomem nás doletěla silná 15členná skupina letící po rovině pětačtyřicítkou a ta nás dovezla až na občerstvovačku.
Na té bohužel tahouni odpadli a hned následujcící krátké stoupání dokončilo selekci a očesalo skupinu na polovinu. A v tomto složení jsme více-méně dojeli až do cíle.
Já jsem z posledních sil tahal v kopcích (poslední jsem odtáhl komplet sólo) a na rovinách se modlil, abych to uvisel. Kromě jednoho-dvou kolegů se zbytek na střídání moc netvářil a tak mi nezbylo než trochu potáhnout i na rovinách. Posledních 5 km bylo neuvěřitelně těžkých a počítal jsem každý metr. Zhruba půl kilometru před cílem, jak se ostatně dalo očekávat, většina zázračně ožila a začala si připravovat pozici na spurt. Už jsem na něj neměl moc sil a už vůbec se mi nechtělo riskovat, ale aspoň pár kousků jsem za zády udržel.