Czechman 2018 2. 6. 2018, Hrádek, Staré Ždánice

Mnohokrát jsem si ještě na místě říkal, že jsem běh zbytečně vzdal a že jsem se měl jakýmkoliv způsobem dostat do cíle. Ale s odstupem času je mi jasné, že to byla správná volba a běh s poškozeným lýtkem by nejspíš znamenal odpis celého zbyteku sezóny, což nedává smysl.
Aspoň jsem perfektně zvládnul depa a čas plavání nakonec taky nebyl tak špatný. Jen kolo mělo být o kus rychlejší, aspoň o minutu-dvě.

swim

Těsně před startem mi při rozplavání někdo ukopnul Garmina (920 XT), čímž se závod stal poněkud dražší zábavou, než jsem původně čekal. Navíc mě to dost rozhodilo – Garmina k závodu zas tolik nepotřebuji, ale z principu mi vadilo, že jsem takhle blbě a zbytečně přišel o užitečnou věc. Prostě pohoda v prčicích.
První část až k bójce se mi plavalo docela dobře a asi i svižně, protože jsem byl pořád v balíku a dostával jednu ránu za druhou.
Za bójkou se to roztrhalo, přestalo mi to odsýpat a neměl jsem za kým plavat, protože všichni okolo hrozně kličkovali. Až za druhou bóji jsem se v tom plácal. Pak jsem zase ožil, docvakl si skupinku a chvilku se v ní držel, ale ta se záhy rozpadla, mě došlo a dotrápil jsem se do konce.

T1

Naštvaný ze ztraceného Garmina, mizerného plavání a bolícího lýtka jsem klusal do depa opravdu volně, turisticky.
Paradoxně mi to zjevně pomohlo k rychlému depu, protože ztráta na přeběhu byla minimální, a jako nezadýchaný jsem vše ostatní zvládl o polovinu rychleji, než obvykle.

bike

Rozjížděl jsem to relativně optimisticky a během prvních pár kilometrů jsem předjel kolegy, které považuji za mnohem lepší plavce a jejich přítomnost v zadních řadách mě velmi překvapila. Pro jistotu jsem příliš netlačil na pilu, abych se nepopravil hned v první půlce jako loni. Ke konci mi sice zase začalo pořádně docházet a závěrečné 3 km jsem myslel, že neujedu, ale celkově si myslím, že jsem začal kolo až moc konzervativně. Nejspíš jsem měl jet od začátku svižněji, ale méně tlačit na pilu ve stoupáních.

T2

Zase překvapiě rychlé a pohodové depo. Obzvlášť, když jsem hned po seskoku z kola ztratil levou tretru (takže rozhozená pohoda) a záhy zjistil, že lýtko mi běžet opravdu nedovolí. Prostě jsem všechno rutinně bez nervů a bez emocí zvládl; závodní nasazení v depu asi není na místě.

run

Ještě jsem vyběhl z depa. Za prvé abych ho měl změřené oficiální časomírou (když nemám svoji) a za druhé, kdyby se náhodoustal zázrak a běžet šlo.
Nešlo. Takže jsem dopajdal na silnici, zastavil a vzdal.