Klasik Duatlon Příbram 15. 9. 2018, Příbram

Výborný závod! Poprvé jsem opravdu běžel! Jak na začátku, tak hlavně na konci – právě na závěrečném běhu – jsem udělal výsledek. První běh rozumně, kolo taky, a v druhém běhu jsem to posekal. Jsem moc spokojen!

run

Asi jsem si stoupnul na startu blbě. Chtěl jsem vyrazit rozvážně, což jsem v podstatě i udělal, ale ostatní, co okolo mě vyrazili sprintem, po 100 m začali kotvit a mě dobrou minutu, minutu a půl, trvalo, než jsem se prokousal dopředu.
S výjimkou kopce, který nesnáším, se mi běželo docela dobře a tak jsem první kolo běžel se skupinkou o malinko rychleji, než byl plán.
Druhé okolo tahouni couvli za mě, tak jsem pokračoval o kus svižnějším tempem na čele. Až do depa jsem běžel rozumně s rezervou, a kromě prvních 500–700 m se mi běželo opravdu dobře.

T1

Depo jakž-takž, možná jsem měl před náběhem do něj na posledních 10–20 m zvolnit. S nižšími tepy bych se lépe soustředil.

bike

Kolo jsem jel k mé velké radosti ve skupině, respektive ve skupinách. Různě se rozpadaly a znova seskupovaly, ale čistě sám bez závodníků v dohledu, jsem objel tak 1/3 závodu.
Jedinou nevýhodou bylo velmi nerovnoměrné tempo skupiny v prvních okruzích – srovnal jsem rychlost se závodníkem před sebou, sklonil hlavu do aeropozice a během pár sekund mi to buď ujelo, nebo jsem vletěl tomu před sebou do háku.
To rozhodčí (a vlastně i já) špatně nesli a jak jsem jel vepředu, měli jsme motorku prakticky celé kolo vedle sebe. Ve stoupání v 3. okruhu „cukači“ odpadli a zbytek jela relativně rozumná formace 3–4 lidí, akorát se – asi pochopitelně – všichni snažili ostatní v kopci setřást. Takže první polovinu okruhu do kopce se jel strašný šrot a druhou polovinu s kopce relativní zevl tempo. Ale kopce mi sedí, takže jsem to v klidu uvisel.
Ke konci už mi to přišlo dlouhé a začal jsme si uvědomovat, že celou dobu jedu ve výrazně vyšší intenzitě, než byl plán. Ale kromě intenzivní chuti na zvracení se mi jelo realtivně dobře, tak proč ubírat? Uvidíme, co běh.

T2

No, moc se mi nevedlo. Byl jsem poněkud zmatený a než jsem sebral ze země čepici s brýlemi a gelem, uběhla snad věčnost. Asi stejně dlouhá, jako ta, během které jsem sundaval helmu.

run

Rozběhl jsem to odvážně a čekal, jak to půjde. Běželo se mi pocitově vyloženě blbě, ale tempo bylo naštěstí celem rozumné a tak jsem doufal, že i pocity se zlepší. Marně. Oběh rybníka, stoupání na a po silnici jsem si protrpěl, rovinu a klesání naopak odpočíval a získával na soupeře. Vlastně celou dobu. Rychlí běžci za mnou mě dost děsili a propadal jsem panice, kdo všechno mě předběhne. Naštěstí jsem záhy zjistil, že se nepřibližují, někteří se dokonce vzdalují a naopak já se přibližuji k pár borcům ze špice. Celou dobu jsem předbíhal, což byla velká vzpruha. Po třetím kole jsem si vzal gel, ale abych ho polknul, musel jsem na občerstvovačce zastavit – za běhu to prostě nešlo. Ve 4. kole jsem předběhl ještě jednoho přímého soupeře a v 5. už jen kontroloval pozici, protože přede mnou byla díra několik minut.
Kopec na silnici byl kolo-od-kola horší a horší a rozeběhnout se bylo skoro nemožné, ale na rovině a s kopce jsem ani v závěru neztrácel vitalitu a i při tempu sub 3:50/km běžel s rezervou.