Vodácký přespolní běh v Ďáblickém háji 18. 11. 2018, Praha 8

Jsem spokojen, protože zlepšení o minutu proti loňsku a předloňsku je opravdu velmi významné. Jen je škoda vymknutého kotníku, ale to je život, myslím, že jsem chybu neudělal.

run

Začátek docela šel, ale po 300 m už mi to přišlo rychlé a malinko jsem ubral. Přesto první km dost svižný (3:36). Všechny kopce jsem běžel rozumně a nehrotil to a naopak se snažil rozběhnout tempo na rovině a s kopce; až k lomu na 2. km to šlo dle plánu. Výlez po čtyřech z lomu jsem možná zbytečně hrotil a nahoře se těžko sbíral, ale nic hrozného, po seběhu/sešplhu jsem se zase rozeběhl.
Před začátkem stoupání na vrchol Ládví jsem měl drobný incident s mini-čoklem, ale reálné zdržení nebylo velké.
Bohužel na mírném seběhu z nejvyššího bodu jsem trefil odvodňovací žlábek pod listím a vymknul si pravý kotník (a jak už tuším teď, nejspíš polámal zánártní kůstky). Štvalo mě to hodně, ale bolest po pár metrech přešla a reálná ztráta byla zase nejspíš v jednotkách sekund.
Zbytek trati jsem běžel stále jakž-takž svižně, jen jsem velmi pečlivě vybíral trasu a mnohdy volil mírně delší, ale s menším rizikem pro chodilo/kotník.
Závěřečných 300 m bylo fakt nekonečných a myslím, že mnoho sil mi nezbylo. Nejspíš jsem nezávodil úplně naplno, ale mnoho k tomu nechybělo.