Pardubický půlmaraton 13. 4. 2019, Pardubice

Uděal jsem si radost, jak výkonem, tak zbůsobem, jakým jsem ho dosáhnul. Po všech stránkách parádní závod, korunovaný solidním osobáčkem.

run

Rozbíhal jsem to relativně rozumně, ale i tak o něco rychleji, než bylo v plánu, cca 3:35/km. Ale hned za mou se začala dělat díra, takže jsem se rozhodl držet skupiny, která mezitím zvolnila na 3:39/km. S výjimkou úvodní pětistovky, která jde vždycky sama, se mi první 3 km neběželo zrovna dobře a právě zhruba na 3. km jsem zůstal v druhé části, když se naše skupinka začala dělit. Naštěstí se to během kilometru, kilometru a půl zlepšilo a navíc nám první polovina skupiny utekla maximálně o 10 metrů, což jsme společnou prací s jedním kolegou uprostřed mostu stáhli a pokojně se zabudovali do skupiny.
Tato silná, více než desetičlenná skupna, držela stále solidní tempo mezi 3:40–3:45/km a pomalu sbírala sólo běžce před sebou, přičemž zhruba obdobně ze skupiny odpadávali slabší kusy. Až skoro do 15. km se mi běželo docela dobře, kromě pár zatáček, kde se zbytečně zrychlovalo a zpomalovalo. Ne zrovna snadné bylo také pití na občerstvovačce okolo 11. km, kde jsem si chytil připravený Maurten, napil se, ještě na občerstvovačce zahodil zbytek a mírně přidušen dosprintoval trochu pocuchanou skupinu.
Z bezpečnostních důvodů jsem se posunul na samé čelo, kdyby se skupina nadělila, abych nezůstal moc vzadu. Bohužel to znamenalo trošku víc loktování s poněku rozevlátými soupeři, ale nebylo nic co bych nesnesl.
Od 15. km to přestala být legrace a měl jsem toho plné zuby, navíc patrné zpomalení skupiny bylo neklamnou předzvěstí blížícího se pekla. A opravdu ihned po obrátce okolo 17.–18. km za to všichni zbylí vzali jako o život a běh 30 sekund bylo po skupince. Skoro celý kilometr po obrátce jsem běželi tempo pod 3:30/km a přesto se mi pár borců vzdalovalo, ale stejně tak jsem já mizel zbytku. Mezi 19. a 20. km jsem doběhl dva borce před sebou co závěrečné tempo přepálili a stejně tak mě smáznul jeden soupeř zezadu. Těsně přede mnou, asi 10 m, zůstal Petr Vabroušek a jinak široko-daleko nikdo. Naplánoval jsme si tempo tak, abych ho okolo 100 m do cíle seběhl a dali si sprint na férovku, ale bohužel mi začaly rychle docházet síly i chuť do závodu a Petra se mi podařilo seběhnout až na cílové čáře, kterou zjevně protnul první, byť v identickém čase.