7. Krakoduh 2019 22. 6. 2019, park Skála, Koloděje

Nastupoval jsem do závodu po nemoci, kdy jsem ráno dobral poslední dávku ATB, takže očekávání nebyla úplně velká.
Plavání mi moc nesedlo, ale kolo bylo docela OK, a rozhodnutí na férovku při běhu považuji za dobré a spravedlivé. S výsledkem jsem pochopitelně spokojen, bedna se počítá.

swim

Začátek dobrý až k první bójce – sice trochu maso, ale dalo se. U bójky mě nakopl do obličeje nějaky prsař a celkově se jich z ničeho nic vyrojilo nemalé množství. A než jsem je obeplaval, bylo čelo fuč. U druhé bójky přešli do prsou i zbylí kraulaři, takže zase obeplavávat, a při tom mi uplavali i poslední soupeři o umístění, takže z vody jsem vylézal sice v relativně dobrém stavu, ale dost rozmrzelý a rozhodně ne v dobré náladě.

T1

Depo bylo dobré a rychlé.

bike

Začátek kola byl dobrý, na krátkém lesním tarilu jsme předjel několik jezdců a přiblížil se na dohled vedoucí skupince. Při přejezdu rokle se mi chvilku nedařilo shodit na kazetě zpět na těžší převody a během chvilky jsme nabral pár metrů zásek a když jsem vyjížděl na asfalt, byla vedoucí 8–10členná skupina zhruba 100 m přede mnou a poslední do ní právě zapadnul. Celou dobu na asfaltu jsem se je snažil dojet, ale nešlo mi to podle představ – nejeli úplně pomalu, protože slabší kusy odpadaly i z háku. Těsně před koncem asfaltu přiletěl ještě jeden závodník zezadu právě ve chvíli, kdy jsem konečně docvakl čelo. Během stoupání se nám oběma podařilo prokousat na 3. a 4. pozici a zbytku trochu cuknout.
Bohužel na docela jezdivém trailu jeli první dvy závodníci docela opatrně, až bych řekl rozvážně, a někoik lidí nás zase stihlo dojet. Na posledních 800 metrech po poli už to zachránit nešlo, ale aspoň malý náskok jsme si zase vyjeli.

T2

Depo docela v pohodě. Jen mě vystrašila krátká křeč do levého lýtky, ale naštěstí jak rychle přišla, tak rychle zmizela.

run

Do depa jsme přijeli v 6 lidech, 2 nepřezouvali a rovnou utekli, 2 vybíhali hodně rozvážně, a s jedním kolegou-soupeřem jsem vybíhal zhruba stejně na společném 3. a 4. místě. Bohužel už asi po kilometru jsem musel ubrat, protože tempo bylo příliš vysoké – sice bylo fajn, jak rychle jsme stahovali průběžně druhého, ale prostě jsem musel ubrat. A tak jsem doufal, že klasicky po posledním kopci na rovině zrychlím dostatečně na to, abych se zase dostal do hry. Asi vpolovině trati jsme předbíhali průběžně druhého – první byl v nedohlednu – a nově druhý byl přede mnou asi 20 s. Tak to zůstalo i po výběhu posledního kopce, kdy jsem dle plánu přidal a snažil se stahovat co to šlo, ale na víc než nějakých 6–9 s jsem se nepřiblížil a bohužel bylo jasné, že tahám za kratší konec. Vzadu za sebou jsem v dohledu nikoho neměl a tak jsem posledních 100-200 m relativně volně doklusal do cíle.