Hamrman 70.3 2019 13. 7. 2019, Hamr na jezeře

Do závodu jsem nastupoval hrozně nastydlý a místo boje o dobré umístění a čas jsem bojoval o dokončení. Déšť a zima na kole mi taky zrovna nepomohla, byť to měli všichni stejné. Radost mi aspoň trochu udělal relativně slušný běh a opravdu dobré první depo.

swim

Start jsem pojal konzervativně a nikam jsme se nehnal, ale to mě bohužel kopanců a ran od přemotivovaných soupeřů neuchránilo. Nechápu, jak chce někdo vyhrát 1/2 IM na prvních 100 m plavání, zvlášť, když nakonec většina z nich plavala ještě pomaleji, než já.
Bohužel jak jsem byl nastydlý, tak jsem během 200–300 m zjistil, že kraul prostě jen pusou neudýchám a potupně jsem plaval zbytek prvního okruhu prsama „na paní radovou“. Začátek druhého okruhu byl podobný, ale asi v polovině se mi naštěstí nejakým zázrakem nos částečně zprůchodnil a mírným tempem se dalo plavat kraulem. Tím se mi podařilo poposkočit z úplného chvostu o pár míst dopředu, ale i tak jsem si nesl do depa mnohaminutový zásek.

T1

Prvně v životě jsme plaval s nasazeným číslem a jak jsme si ho nemusel nandavat v depu, byl jsem celý nesvůj, že jsme na něco zapomněl a chvilku jsem se jen zmateně rozhlížel okolo.
Ale snad prvně v životě bylo depo opravdu rychlé a bezproblémové, vše šlo ráz na ráz. Ex-post jsem zjistil, že bylo dokonce druhé nejrychlejší ze všech.

bike

Začátek kola byl docela OK, i když nadšený z deště jsem zrovna nebyl. Během stoupání jsem předjel několik destítek soupeřů, ale rovnou jsem viděl, že čelo závodů je nekonečně daleko. Zhruba v polovině klesání jsme se sjeli s jedním ze soupeřů a pravidelně jsme se střídali až do cíle kola. Já tahal kopce a dlouhou rovinu Hamr-kruhák za Stráží a zpět, on zbytek. Průběžně jsme předjížděli a občas si chvíli vezli někoho s sebou, ale většinou opravdu jen pár metrů. Na začátku třetího okruhu se na nás přilepil další závodník, který se tedy držel dobře, dokonce se i pokusil nám vystřídat, ale tempo bohužel začalo upadat, takže jsme točili stále ve dvou. Za půlkou stoupání začal vadnout i kolega a jelikož i mě se nejelo zrovna dobře (zima, rýma), dost jsme zpomalili. V podobném duchu se nesl celý zbytek jízdy, s kopce to naštěstí trochu zachraňovala gravitace, ale s každým kilometrem jsme se ploužili víc a víc. Na posledních 2 jsme nakoupili snad 2 minuty…
Mimochodem, asi v půlce závodu mi ve sjezdu na rovině podklouzlo zadní kolo a tak staženo jsme už dlouho neměl. Memento pro příště – vždy mít nasazené nějaké drživější a předvídatelnější pláště.

T2

Stejně jako předloni mě zdržela povinná návštěva talet, ale tentokrát jsem měl močový měchýř ještě o prá litrů (a tím pádem i minut) dělší. Když k topmu připočtu nasazování úplně mokrých ponožek zmrzlýma rukama atp., vychází mi zřejmě nejpomalejší depo všech dob. Škoda.

run

Rozbíhal jsme to docela ostře, asi pro diváky. První přepálený kilometr do kopce byl tudíž docela svižný, ale vcelku pochopitelně se mi na rovině zrychlit nedařilo. Fajn bylo, že jsem předbíhal, blbý bylo, že se mi děsně nechtělo běžet a na trati mě udržovala je potřeba se zahřát po studené mokré cyklistice. Občerstvovačky jsem pojal dost odpočinkově, v klidu jsme se napil, vysmrkal se a prohodil pár slov s personálem. Ale následně jsem zase docela běžel. Na druhé občerstvovačce mi bohužel někdo vyhodil připravenou láhev s Maurtenem, s čímž jsem se dlouho nemohl smířit a nadával jsem a hledal ji, což mě úplně zbytečně stálo desítky sekund, možná i přes minutu. Přitom jsem měl – právě pro tento případ – v kapce dresu pro jistotu 2 gely, takže šlo o prd. V závěrečném okruhu běhu už bylo na trati poměrně úplno a já neměl zrovna přehled, kdo je ve stejném kole jako já a kdo ne. Proto jsme se snažil doběhnout a předběhnout každého na dohled, což možná stálo zbytečné síly. Na druhou stranu jsem i díky tomu 3 km před cílem a 1,1 km před cílem předběhl dva přímé soupeře a pro jistotu to solil až do cíle bez ohlížení, jak jen to šlo. Tak jsem měl na posledních 3 km průměrné tempo rozhodně pod 4:00/km a poslední mírně stoupající třiskovku tak 3:45/km.